Když i z kohoutku teče ‘mumu’- jak vznikal Mumuland a vše okolo něj

15.2.2012 18:04 od Lenka V. v Press/Tisk, Video

Začalo nové tisíciletí. To předchozí zakončil Petr Kotvald vydáním dvojalba Největší hity a k tomu nádavkem deskou Vánoce přicházejí… Kompilace se stala komerčním trhákem, adventní singl Vánoce hrajou glórijá třetí nejhranější písní v českých rádiích posledního měsíce roku 1999. Do nového letopočtu proto absolvent slaboproudé elektrotechniky vykročil se sérií devíti koncertů nazvanou Best Of Tour 2000.

Jeho vystoupení, doprovázené Leonou Machálkovou a chlapeckou skupinou Lunetic, zhlédlo dvaadvacet tisíc diváků a dvorní skladatel Jindřich Parma. Vystudovaný trumpetista byl unesen početným pěveckým sborem diváků, který s Petrem Kotvaldem zpíval jeho opusy Gejzír nebo Kdekdo je dál.

Spontánní atmosféra přinesla spontánní nápad. O několik dní později předal Petru Kotvaldovi disk s demonahrávkou a slovy: „Napsal jsem ti tak jednoduchou písničku, až se ti možná nebude líbit…“ Mnohonásobný držitel titulu Diskoslavík, ceny Melodie a stříbrný slavík stiskl tlačítko play: „Po pár taktech jsem věděl, že je to superhit!“

Bál se jen jednoho – nezatížit chytlavou melodii příliš složitým textem. Ostatně sám autor hudby už si do ní začal svahilsky zpívat: „Balbaleola bubulá…“ Něco takového by to chtělo! Splněním tohoto úkolu byl pověřen Pavel Cmíral, dvorní básník sólové tvorby Petra Kotvalda. Nebylo to těžké zadání – textař refrén opatřil zpěvnými slabikami o Mumulandu a ve slokách popsal tenhle fiktivní svět: „Na starejch mapách je Mumuland / … / nemaj tam banky a parlament.“

Pak už stačilo celou píseň jen nahrát; zpěvák ji zařadil jako závěrečný opus na své album Taxitotak neber. Dnes už charakteristický vokální sbor měl natočit Vysokoškolský umělecký sbor Pardubice, s nímž Petr Kotvald v právě skončeném desetiletí několikrát spolupracoval. Teď však byl v pražském studiu pouze se třemi vokalisty – Alenou Průchovou, Naďou Wepperovou a Jiřím Březíkem; všechny vícehlasy do ostatních písní byly natočeny.

„Mám tady ještě jednu novinku a potřeboval bych do ní natočit orientační sbory, které bych poslal do Pardubic – mohl bych vás o to požádat?“ otočil se původem žatecký zpěvák na pěvecké trio. Všichni čtyři se postavili k mikrofonům – výsledek však působil až příliš komorně, pro představu Východočechů nedostatečně. Tak ještě jednou – další vrstvu! A pak zase. Ani dvanáct hlasů však nestačilo. A tak si kvartet prohodil hlasové polohy a zaplnil následující stopu. A znovu – tentokrát ve stylu operních pěvců. A jak by to znělo, kdyby to zpíval folklorní soubor? A co takhle pozměnit barvy hlasů? Nakonec mixážní pult zaplnilo čtyřiašedesát hlasů – výsledek zněl jako skutečný pěvecký sbor. Tak proč ho posílat do Pardubic? Vždyť tohle je přesně to, co skladba potřebuje – a stačili na to čtyři vokalisté!

Teď už to chtělo jen klip; hrdý držitel hlavní ceny z festivalu Mladá píseň Jihlava měl tehdy štěstí. Producent Michal Kracík v něj věřil a poskytl mu na vizuální ztvárnění písně nemalé finanční prostředky – v roce 2007 podlehl majitel agentury Fame Production, která zastupovala třeba Leonu Machálkovou nebo Jakuba Smolíka, rakovině; bylo mu dvaatřicet let.

„Byl jsem přesvědčen, že to bude nejlepší píseň z nové desky – klip tedy musel točit nejlepší režisér,“ vysvětluje jednoduchou rovnici Petr Kotvald. A tím pro něj byl F. A. Brabec, trojnásobný držitel Českého lva za kameru.

Nejprve na nabídku reagoval velmi příkře: „Vy jste se snad zbláznil!“ Po poslechu písně souhlasil – vždycky chtěl natočit snímek, v němž by pochodovaly mažoretky.

A tahle melodie se k tomu náramně hodila! Sehnali je v Kolíně a filmovalo se u obce Borovsko na nedostavěném dálničním mostě z roku 1942; dochovaných 120 metrů bohatě stačilo. Podstatná byla dvaadvacetimetrová šířka, na niž se pak trikem pohodlně vešly až desetistupy – vedle mažoretek třeba lékaři, kominíci, nádražáci nebo slečny v oranžových silonových šatech, snad prodavačky z dob, kdy Petr Kotvald se zpěvem začínal. „Bylo příšerné vedro a já pořad jen čekal, až mi dá režisér pokyn, že jsem na řadě. Stalo se tak těsně před tím, než padlo světlo: Jednou jsem zazpíval Mumuland – a jelo se domů,“ vzpomíná zpěvák a tanečník.

Problémy s pohyblivými obrázky, jak Petr Kotvald vzpomíná, začaly až ve střižně: „F. A. Brabec byl strašně rozčílený a neustále opakoval, že už neví, kde mu hlava stojí, že je to celou dobu stejné a jak on má poznat, jestli je v první, nebo třetí minutě?!“ Nakonec se přece jen podařilo celý snímek sestříhat a z písně byl největší hit léta 2001; dokonce tak veliký, že nahrávka nebyla nějaký čas na trhu k mání, protože takhle velký zájem nikdo neočekával, a tak zaměstnanec gramofirmy Sony Music odpovědný za výrobu odjel na dovolenou.

Petr Kotvald však dodnes lituje něčeho zcela jiného: „Kdybych tuhle skladbu vydával v současné době, zahltili bychom trh tričkama, čepicema, klíčenkama a peněženkama, nechal bych vytvořit počítačovou hru a vzniknout celý fiktivní Mumuland! Ale tenkrát jsem byl rád, že jsme si alespoň tohle slovo nechali zaregistrovat, a tím zabránili, aby název Mumuland neslo několik nočních barů a především jeden striptýzový klub velmi nevalné pověsti!“

Oficiální klip k písni Mumuland: